Hodina mezi psem a vlkem, tohle oblíbené básnické pojmenování popisující tajemné chvíle mezi nocí a dnem, skvěle vystihuje i něco jiného než mlhavé předraní – okamžik, kdy po proflámovaném večeru, nuceni vstát dřív, než se na slušného člověka patří, vyrážíte do ulic s mírnou hladinkou a obrovským úsměvem. Na rozdíl od básnické hodiny, kdy se dějí samé romanticko-melancholické události, opepřené jistou dávkou mystiky, je tento čas velmi milosrdný a přináší jen to nejlepší.
Nic jiného než kombinace psa a vlka vás nedonutí usmažit si po ránu za zpěvu songu Den je krásný čtyři topinky, polít je kečupem a s náramnou chutí je do sebe našťouchat bez pocitu viny a plného žaludku. Není ani fyzicky možné, aby člověk dokázal vypít tři litry džusu říznutého vodou, který po vzoru vyprahlého dromedára zmůžete během čtvrthodinky. Neexistují růžovější brýle, jež vám ještě hodinu budou tvrdit, že dovést si do ložnice toho savce připomínajícího muže byl vynikající nápad, a které vám před zrcadlem v koupelně zkreslí odraz natolik, že neuvidíte přiopilý pomačkaný ksicht, ale optimismem zářící, rozvernou tvářičku.
A to není všechno, tahle hodina umí mnohem víc – dokáže zkrátit jindy nekonečnou cestu v prostředcích hromadné dopravy, protože vám najednou vše bude připadat náramně zajímavé a zábavné. Ze zapšklé reptající trafikantky vykouzlí legrační svéráznou figurku, z oka, které se vám pustilo na punčoše, jen příležitost vyrazit bez silonek a z průšvihu v práci, který byste jindy vzlykavě oplakávala na toaletách, drobné nedorozumění. Nebudete ani věřit tomu, že jste tak dlouho nemohla sehnat letní šaty, když vám dokonale padnou první, co si vyzkoušíte. A už vůbec nepochopíte, jaká podivná síla vám nakázala uchovávat v outlooku dvě stě e-mailů a donekonečna je přebírat a umazávat, když program nabízí snadnou volbu smazat vše.
Mezi psem a vlkem se člověk zkrátka ještě nese na vlně předchozího příjemně stráveného večera, občas celkem bezdůvodně vybuchne smíchy, každého nahlas a rád zdvořile pozdraví a optá se na situaci v rodině, meteorologické stanici nebo na Dálném východě. Mezi psem a vlkem vás revizor v autobuse nevyplísní za to, že máte nohy na sedačce a vyřváváte do mobilu, ale omluví se, že rušil. Problémy neexistují a následky se mění v neviditelné duchy táhnoucí ohlodaným hradním cimbuřím… Dva čtyřnozí kamarádi posílení zbytkem včerejšího bílého rumu vás zkrátka umějí bezpečně provést mezi všedními nepříjemnostmi. Mají jediný handicap – jejich čas je přísně odměřován a ona hodina slastných chvil musí skončit, a také skončí.
Od páteře se směrem vzhůru začne plížit bolehlav, který vyžene obě šelmy a s nimi i jejich magické schopnosti přinášející štěstí. V ten okamžik se rozbolí loket naražený při nějaké hře, o jejíchž pravidlech už dnes nemáte ani šajn, ale jisté je, že musela být pěkně připitomělá. Krása a rozvernost se z obličeje vytratí a nahradí je kocovinový škleb.
Zároveň je jasné, že ačkoli jste jako dítě chtěla být kurátorkou velkých savců, ten exponát, co jste ráno objevila v posteli, nebyl nic jiného než hodně smutný úlet. Další potíže v práci tentokrát obrečíte hned dvakrát a se slzami v očích poběžíte přemlouvat ajťáky, aby vám z paměti vytáhli alespoň některé ze smazaných kontaktů. Cestou domů pak lidé přestanou být zajímaví a zábavní a stanou se otravným, nechutným hmyzem. A zítra se můžete těšit na pupínky, jež se vám po tom všem smaženém a kyselém, co jste snědla, vyřádkují na čele. Co ale musíte uznat, je, že ta hodinka naprosté chrabrosti, nepřemožitelnosti a optimismu za to stála. Že normálně byste za šaty tři tisíce nedala, ale jsou skvělé a budete je nosit celé léto. A že posnídat občas topinky je vlastně docela fajn. Zkrátka že v tom pocitu hodinové bezstarostnosti je něco kouzelného – snad to, že nikdy nevíte, kdy se pes s vlkem dostaví. A ovlivnit to nemůžete nijak, příště vám taky může být docela obyčejně špatně.
Najdete i na ELLE.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat